Jak zvládat agresivitu a zlost?

Agresivita je sklon k nepřátelskému, útočnému chování, které může provázet řada nepříjemných důsledků. Každý z nás je občas více či méně agresivní a svého afektivního jednání později obvykle lituje. Jak agresivitu zvládat a předcházet jejím negativním následkům? Jaké má agrese podoby a co dělat v případě, kdy se stane patologickou?

Psychologové agresivitu popisují jako výbojnost či útočné jednání, projevující se záměrným poškozováním, popřípadě omezováním jiné osoby, přírody, věci nebo sebe samého.

Agrese je chápána jako vrozená vlastnost, která slouží k adaptaci a napomáhá přežití. Dle mnohých psychologů je agrese a agresivita normální, ačkoliv nežádoucí reakce na překážky v dosahování určitých cílů a uspokojení. Agresivita je tedy přirozenou součástí člověka. Vzhledem k tomu, že žijeme ve společnosti, se však na tuto skutečnost nelze odvolávat, a je nutné se snažit vlastní vztek a zlost zvládat, protože agresivní chování často vede k omezování svobody druhých.

Následky i formy agresivního chování jsou velmi rozličné. Někdy se jedná o způsobení fyzické bolesti, jindy o ponižování, vydírání či jiné formy psychického nátlaku. Může jít o jakékoliv chování, jehož cílem je nějakým způsobem poškodit druhou osobu či věc.

Z výše uvedeného vyplývá, že jedním z podstatných znaků agresivního chování je úmysl někomu ublížit či něco poškodit. Dojde-li ke zničení či ublížení náhodně nebo v důsledku neopatrnosti, o agresivitě se samozřejmě hovořit nedá.

Podoby agrese a agresivity

Agresivní chování může být zacíleno na druhé, na sebe samého nebo na určité věci (např. destrukce, záměrné poškozování majetku). Agresi lze rozdělit na několik druhů z hlediska příčin, a dále do několika forem dle projevů.

Dělení agrese z hlediska kontextu příčin:

  • instrumentální
  • emocionální (též afektivní, zlostná, expresivní či reaktivní)
  • šikana

Dělení agrese z hlediska formy:

  • fyzická
  • verbální
  • přímá / nepřímá

Instrumentální agrese

Instrumentální agrese je plánované chování, jehož cílem je vlastní obohacení. Ublížení či poškození zde bývá vedlejším důsledkem. Jedná se o naučenou formu agrese, ve společnosti poměrně často využívanou. Může jít o chování, kdy se člověk v průběhu dosahování vlastního cíle neohlíží na druhé, ačkoliv ví, že jim jeho jednání pravděpodobně uškodí (např. při sportu – člověk zraní soupeře, aby vyhrál).

Emocionální agrese

Emocionální, někdy též afektivní, zlostná nebo impulzivní agrese naopak předem plánovaná není. Jde o situace, kdy člověk na určité podněty reaguje impulzivně. Spouštěčem emocionální agrese bývá provokace či frustrace, například kritika ze strany nadřízeného, přátel či rodiny nebo třeba rozchod partnerů. Projevuje se fyzickým či verbálním útokem na jinou osobu či poškozováním věcí. Afektivní agrese je pudová záležitost, při níž nedbáme následků našeho chování.

Šikana

V případě šikanování je agrese plně uvědomělá. Typickým znakem je zde rozdíl v síle tyrana a šikanovaného. Šikana se může projevovat fyzickým i verbálním napadáním a často se s ní setkáváme ve školním nebo pracovním kolektivu.

Formy agrese

Psychologové dále rozlišují agresi fyzickou a verbální, přímou a nepřímou. Jednotlivé formy se mezi sebou navzájem mísí. Přímá agrese může být verbální (urážky, zesměšňování, odmítání komunikace apod.) nebo fyzická (bití, útok, bránění v pohybu apod.).

Nepřímou verbální agresí se zpravidla myslí pomlouvání či intriky, nepřímá fyzická agrese se zase projevuje například ničením majetku oběti.

Agresivita může být i symptom psychického onemocnění. Například ADHD a výbuchy vzteku spolu kolikrát mohou velmi úzce souviset.

Mezi projevy verbální agrese patří například odmítání komunikace s partnerem neboli „tichá domácnost“.

Když to v nás vře – jak zvládnout agresivitu

Překonat vlastní agresivitu a nepodlehnout tendencím vylít si vztek na druhých může být v mnoha případech obtížné. Naštěstí existují určité metody, které pomáhají agresivnímu chování předcházet. Schopnost ovládnout agresivitu je důležitá a oceníme ji jak v soukromém, tak v profesním životě. Co tedy patří mezi doporučované způsoby pro to, jak zvládat agresivitu?

Tvůrčí činnost

Odborníci doporučují transformovat agresi do nějaké jiné podoby, kterou může být například psaní, zahradničení, malování či jiné ruční práce. Tvůrčí činnost má uklidňující účinky a pro mnoho lidí je oblíbenou formou relaxace. Do vlastních textů či obrazů lze navíc promítnout přítomné negativní emoce a do určité míry se jich tak zbavit.

Fyzická aktivita

Podobné účinky mají také různé sportovní aktivity. Pokud je potřeba se uklidnit a vyčistit si hlavu, není nic jednoduššího než nasednout na kolo nebo si jít třeba zaběhat. Při fyzické zátěži lze dát volný průchod emocím a navíc dochází k vylučování endorfinů, které navozují pocity klidu a radosti.

Uspokojení potřeb

Uspokojování vlastních potřeb je velmi důležité, protože napomáhá celkové emoční stabilitě. V situacích, kdy jsme hladoví a nevyspalí, se hrozba nepřiměřených reakcí zvyšuje. Vyplatí se proto dodržovat pravidelný denní rytmus a předcházet tak různým frustracím, které by mohly podpořit tendence k agresivnímu chování.

Nepoddávat se okamžitým podnětům

Reakce v bezprostředním afektu zpravidla přinášejí negativní důsledky. Je-li to možné, je dobré nepříjemné informace nejprve vstřebat a promyslet možná řešení. Jak již bylo řečeno, impulzivní agrese obvykle vede k verbálním či fyzickým útokům, které zkrátka nejsou žádoucí a obvykle jich později litujeme.

Když člověk cítí, že není ve své kůži a má tendenci začít být agresivní je dobré, aby se sám snažil zlepšit svou náladu a předejít tak případnému konfliktu.

Relaxační cvičení

Různá relaxační cvičení pomáhají odbourat přílišné napětí, které by v určitých momentech mohlo podpořit agresivní reakce. Prostřednictvím relaxace se lze zbavit fyzické i psychické tenze, jež je charakteristická pro uspěchaný život v civilizované společnosti. Pravidelně prováděná relaxační cvičení navozují stálý pocit klidu, díky kterému je ve vypjatých situacích snazší zachovat chladnou hlavu.

Co naopak nedělat?

Vybít svou zlost na boxovacím pytli nebo na druhých lidech se jeví jako dobrá cesta ke snížení agrese. Dle odborníků však tyto činnosti napětí neuvolňují, nýbrž povzbuzují, a uklidnit se pak trvá déle. Ani alkohol agresivitu neřeší – sice vztek na chvíli potlačí, ale nepomůže se s ním vyrovnat. Zvládnout agresivitu lze pouze s využitím některé z neagresivních metod.

Existuje léčba agresivity?

Akutní agrese a agresivita někdy představuje průvodní projev mnohých psychických poruch, například afektivních, úzkostných nebo schizofrenních. S těmi se obvykle pojí i další problémy, které znemožňují žít šťastný a produktivní život. Pokud je agresivita nezvladatelná, je nutné se obrátit na psychologa či psychiatra, který určí další postup.

Léčba agresivity je možná, vždy je však nejprve nutné nalézt její příčiny. S ohledem na ně bude doporučena buď farmakoterapie (podávání léků) nebo psychoterapie, popřípadě obojí.

Copyright © 2024 Human.cz. Všechna práva vyhrazena. | Nakódoval Leoš Lang