Tradiční české pokrmy s cizím původem

Segedínský guláš, srbské rizoto, játrová omáčka a mnoho jiných. Ačkoli jsou všechna tato jídla takřka neoddělitelnou součástí domácí kuchyně, mají svůj původ přece jen jinde. Odkud pochází srbské rizoto je jasné již z názvu. U segedínu už to tak jednoznačné být nemusí. Kde se zrodily jednotlivé pokrmy?

Slovní spojení „tradiční české pokrmy s cizím původem“ zavání oxymoronem, tedy sloučením slov, které si navzájem odporují. Ovšem stejně jako se postupem času ujímají cizí slova v českém slovníku, stejně tak se ujímají cizí jídla v české kuchyni. Dnes by již nikdo nehádal, že české slovo knedlík původně pochází z němčiny. Stejně tak segedínský guláš nemá svůj původ v Čechách, nýbrž v kotlině maďarské.

Segedínský guláš

Původ szegedínského guláše není zcela jasný, i když se předpokládá, že pokrm vznikl v maďarském městě Szeged, které je proslulé svou paprikou. Jsou však i tací, kteří tvrdí, že pokrm byl pojmenován po maďarském spisovateli, novináři a básníkovi Józsefu Székelym.

Ten prý přišel do restaurace těsně před zavírací dobou a bylo mu řečeno, že mají už jen guláš a kysané zelí. Řekl jim, aby to prostě smíchali dohromady, a od té doby si lidé začali žádat „Székelyho guláš“. Ať už je původ jakýkoli, jedno je jisté: tento guláš je velmi oblíbeným jídlem v celém Maďarsku, střední Evropě a samo sebou v Čechách.

Srbské rizoto

Srbské rizoto zakotvilo v české kuchyni relativně snadno. Češi milují rýži a pikantní papriku, tudíž toto půvabné gastronomické spojení, byť přespolní, našlo své příznivce i na domácí půdě. Paradoxem je, že přestože je srbské rizoto často považováno za součást české kuchyně, má pramálo společného s Českem, a víceméně i se Srbskem.

Srbské rizoto je oblíbenou pochoutkou nejen v Čechách, nýbrž po celém Balkáně.

Samotné rizoto jako takové našlo původ v Itálii. Srbské rizoto, neboli džuveč, poté pochází nikoli ze Srbska, nýbrž z Turecka. Název džuveč, respektive güveç, je pojmenování hliněných hrnců používaných v balkánské, perské, turecké a levantské kuchyni.

Hrnec je široký a středně vysoký, může být glazovaný nebo neglazovaný a pokrm se v něm vaří s malým množstvím vody nebo bez ní. Pokrmy tradičně připravované v těchto hrncích, včetně srbského rizota, jsou známé po celém Balkáně jako tradiční podzimní zeleninová jídla.

Pokrmy džuveč lze připravovat v jakémkoli typu nádoby odolné vůči pečení a vysokým teplotám, avšak hliněné hrnce jsou upřednostňovány kvůli zemité chuti a vůni, kterou jídlu dodávají.

Srbské rizoto – recept je snadný a příprava netrvá dlouho. Nejoblíbenější variantou v českém prostředí je srbské rizoto s mletým vepřovým masem. Nesmí chybět sezónní zelenina, zejména rajče a paprika, které pokrmu dopřávají jeho ikonický červený nádech.

Játrová omáčka

Jedni játra milují nadevše, druzí jim nemohou přijít na jméno. Konzumace jater, ať už jakéhokoli zvířecího původu, je velmi ošemetné téma, jež dokáže rozproudit divokou diskuzi. Jíst či nejíst? Pravdou zůstává, že játra obsahují zdraví prospěšné látky, především vitamín A, železo a zinek.

Odkud se vzala tradice konzumace jater, není tak jednoznačné. Játra s cibulí se hojně konzumují ve Spojeném království a v Německu, kde se obvykle jedí spolu s vařenými brambory nebo bramborovou kaší. Ve Spojeném království se obvykle jedí telecí nebo jehněčí játra, která se často doplňují slaninou.

Játra mají svoje místo jisté v mnoha kuchyních světa. I v té české.

Ve francouzském tradičním receptu se játra smaží s máslem a slaninou. V katalánské kuchyni se místo másla používá olivový olej a do směsi se přidává smažený česnek. V italské kuchyni obsahuje recept na játra Fegato alla veneziana (játra po benátsku) kapku červeného vína nebo octa a recept na játra Fegato alla romana (játra po římsku) kapku bílého vína a připravuje se na sádle.

Ve Spojených státech se játra s cibulí těšila ve 20. století široké oblibě. Dnes se však orgánové maso, jako jsou játra, konzumuje jen zřídka. Tento pokrm lze stále najít na menu retro jídelen a amerických restaurací domácího typu.

Hovězí játra s cibulí jsou stále velmi oblíbená v Latinské Americe, kde se často jedí spolu s tortillami nebo rýží. V Brazílii se tradičně používají brambory nebo jiná kořenová zelenina, která se připravuje nejčastěji vařená a pyré nebo jako domácí hranolky.

V českých hájích a luzích je oblíbená játrová omáčka. Recept na ni lze nalézt v každé domácí kuchařce. Klasická příprava zahrnuje rýži, případně houskové knedlíky. Ovšem fantaziím se meze nekladou a játrovou omáčku lze spořádat i s těstovinami, dušenou zeleninou nebo s bramborami.

Copyright © 2024 Human.cz. Všechna práva vyhrazena. | Nakódoval Leoš Lang