Komunikace podle mnoha z nás znamená vzájemnou výměnu informací mezi lidmi. Avšak komunikovat můžeme také beze slov, prostřednictvím doteků, gest, mimiky. Zejména tato tzv. neverbální komunikace probíhá mezi maminkou a jejím nenarozeným dítětem.
Podvědomé pevné pouto mezi maminkou a miminkem nastává již v průběhu těhotenství. Maminka se svým nenarozeným dítětem navazuje kontakt již záhy po početí. Toto spojení je založeno zejména na citech a pocitech.
Psychický vývoj a zážitky dítěte v průběhu těhotenství jej ovlivňují i v pozdějším životě.
Komunikujte s miminkem už během těhotenství
Všichni víme, že děti jsou velmi citově založené bytosti, které reagují určitým způsobem na pozitivní i negativní emoce matky. Maminka, která chce, aby děťátko bylo spokojené a klidné, na něj v průběhu těhotenství každou chvíli myslí, hladí své bříško. V duchu, ve své mysli miminku vypráví, co ho po narození čeká, jak se na něj všichni těší.
To vše má kladný vliv na psychický vývoj dítěte. Už v těhotenství se tím posiluje jeho důvěra v sebe sama i své okolí.
Nenarozené dítě již ve 4. měsíci vnímá doteky, má vyvinutou chuť a od 7. měsíce slyší. Pozitivní komunikace a další kladné podněty a popudy zvenčí taktéž podporují rozvoj nervových buněk a celkový vývoj mozkových funkcí dítěte.
Vnímejte pocity svého miminka
Intenzivní citové spojení s miminkem začíná okouzlujícím okamžikem, kdy maminka začíná poprvé cítit jeho pohyby. K tomu dochází kolem 18. až 20. týdne těhotenství. Od této chvíle je toto spojení neustálé a miminko svými pohyby vysílá své pocity.
Každá maminka se naučí během těhotenství rozeznávat libé a nelibé pocity svého děťátka. Může určit temperament, podle pohybů pozná kdy je unavené, kdy se chce mazlit, kdy jí škádlí, je rozdováděné a naopak kdy je mrzuté nebo se něčeho polekalo a má strach. Jemné šimrání na vnitřní stěnu břicha provádí malé prstíčky a šťouchání většinou způsobují patičky nebo lokty.
Tyto pohyby, pocítěné maminkou, zejména poprvé, jsou okouzlující a je samozřejmé, že se o ně chce podělit s tatínkem.
Často se však stává, že když otec na bříško položí svoji dlaň, pohyby ustanou. Důvodem je pouhá zvědavost miminka, které cítí, že je právě středem pozornosti a soustředí se na to, co bude následovat. Miminko také svými pohyby k sobě maminku přivolává. Když ucítí její dlaň na břišní stěně, je schopné se k ní přimknout a cítit tak dotek matky. V tento okamžik mezi nimi vzniká pevné citové pouto.
Zážitky dítěte z doby těhotenství ovlivňují jeho vývoj
Je samozřejmé, že život není jenom bezproblémový a rovněž v průběhu těhotenství maminka prochází nejen příjemnými, ale i nepříjemnými životními situacemi, prožívá strach, má starosti, pláče.
V současnosti víme, že psychický vývoj a zážitky dítěte v průběhu těhotenství jej ovlivňují i v pozdějším životě. Dnes již víme, že je-li matka ve stresu i miminko má zrychlený puls, stejně jako jeho matka. Jakmile se maminka uklidní, uklidní se i miminko.
Mnohé z maminek se bojí, aby nepříznivé situace během těhotenství negativně neovlivnily další vývoj miminka.
Pokud po nepříjemném emotivním zážitku maminky následuje klidné, utěšující slovo, jemné pohlazení břišní stěny tak, aby se i miminko uklidnilo, žádné negativní následky nenastanou. Naopak i miminko se tímto už v době těhotenství připravuje na život, který má i své nemilé stránky.